Jistě to každý zná, tenhle zaplať pámbů nekončící řetězec. A jako důkaz o tom, má doma nějakou tu krabici, alba či jen starý vyřazený kufr, kam jsou jako němí svědci již odžitého, vzpomínané artefakty odkládány. Jak šly roky zdědil jsem některé z nich od své babičky a ta je zase měla od své matky. Dostaly se tedy ke mně písemnosti a fotografie i mé prababičky a pradědečka. Patřil mezi ně i jeho úmrtní list, z kterého jsem se dozvěděl, že byl „správce sléváren ve výslužbě", a že zemřel ve věku 84 roků. Sláva, mám genetickou naději, že cosi z jeho DNA přešlo i na mne.
Našel jsem také fotografii prababičky, na níž výrazem působí jako velmi přísná dáma. Zažil jsem jí jako asi sedmiletý kluk a s bratrem jsme jí neřekli jinak než „babička Kudlička", protože se jmenovala Kudliczová. Tenkrát to už byla hodně stará „popletená" dáma, co nosila několik vrstev spodniček a navrchu černou zástěru s kapsářem, kde vždy pro nás měla v ulepeném sáčku bonbóny „včeličky a fialky".
Ale zlatým hřebem toho probírání se stala listina, která mému pradědečkovi osvědčuje, že byl členem Infanterie, Batalion Pilsen Nr. 35, Landwehr , tedy jakési domobrany, a to v roce 1884. No řekněte, není to krása ?
