Nedlouho po svatbě roce 1962, jsme s mojí, nyní již manželkou Májou, odjeli na svatební cestu na Moravu. Bylo léto, prázdniny v plném proudu a my měli před sebou 14 dnů jen pro sebe v chatě na Bítově, tenkrát ještě malebném a poklidném místě s názvem Horka v zátoce řeky Dyje. Zapůjčení chaty nám zařídil náš svatební svědek.
Ještě než jsme se na chatu vypravili, bylo nutné se zastavit v rodném domě mé vyvolené.
V den svatby
Všichni nás vítali, ale stále bylo cítit (alespoň já to tak vnímal) lehké napětí a mrazivo…."Koho si to ta naše Mařenka vzala". Rychle jsme zabalili „proviant", který nám byl s velikou péčí dodán. Nebyla to snadná záležitost, věděli jsme, že na Bítov budeme cestovat autobusem a dvakrát přesedat. Blížil se konec horkého srpna a my balili vajíčka, domácí sádlo, domácí uzené a vzpomínám, že i čerstvě nakopané brambory. No, měli jsme toho dvě veliké kabely a jeden kufr. Když se pokouším si to dnes vybavit, zdá se mi to až směšné, ale v roce 1962 nebylo snadné zásoby na dovolenou zakoupit na místě. Nejbližší místo nákupu bylo v malebném a ospalém městečku Bítov, když nepočítám jakousi kantýnu v dřevěné boudě, která byla na druhém břehu zátoky.
Zátoku šlo také obejít, ale to byla nejméně půlhodinová zacházka. Právě tu jsme museli zvládnout po našem příjezdu, vláčíce kufr a kabely nacpané jídlem, když jsme trnuli, jak to asi bude vypadat uvnitř kufru, v kterém bylo i již vzpomínané sádlo. Přesto jsme byli rádi, že jsme cestu autobusy zvládli i když vůně domácího uzeného, jenž se nezadržitelně drala z velké tašky, byla příčinou významných pohledů spolucestujících. Zřejmě jsme však oba vypadali velice novomanželsky, držíce se za ruce, kde na těch levých se nám blýskaly čerstvé snubní prstýnky.
Doplahočili jsme se k chatě, byl to spíše takový srub na vyvýšeném místě. K zátoce a koupání to byl jen malý kousek. Těšili jsme se z nepoznané svobody a pocitu, že jsme už opravdu svoji, že si tady v té chatičce můžeme dělat co se nám zlíbí. Že nám nikdo už nebude nic zakazovat a přikazovat, že se můžeme hladit a milovat třeba od rána do večera.
Počasí bylo nádherné, pravé letní, ale i kdyby bylo lévé či nějaké jiné, moc by nám to nevadilo. V chatce jsme si vařili z dovezených zásob, které vzhledem k našemu apetitu, jenž se sytil plaváním a výlety do okolí, byl značný. A tak po několika dnech zásoby pomalu docházely. Ale byla tu ještě pramice, která nám posloužila k dopravě na druhý břeh. Doplňovali jsme naše skrovné zásoby, chlebem a buřty z kantýny a nákupy v Bítově. Pamatuji si dokonce, že jsem uvařil guláš ze špekáčků a upatlal k tomu bramborové knedlíky.
Koupání a plavání bylo báječné
Dny naší svatební cesty ubíhaly a my jsme střídali plavání a jízdu lodičkou po Dyji, pozorování projíždějících výletních lodí. Navštívili jsme hrad Bítov a večer poslouchali písničky, které zněly od ohníčků, co se rozsvěcovaly před jednotlivými chatami na břehu. Naproti na kopci, nad zátokou se večer černala zřícenina hradu Corštejn, odkud neznámý hudební nadšenec večer co večer hrál na trubku. A když nad touto zříceninou vyšel měsíc, bylo romantické okouzlení dokonalé. Milovali jsme se…. řekl bych, co nám síly stačili.
Nejsem si jistý, ale dnes by taková svatební cesta do chaty u řeky byla brána jako hodně obyčejná. My jsme se však cítili šťastně, volně a sebevědomě. Neměli jsme nic, jen svojí lásku. Čekal
Na výletě pod hradem Bítov
nás návrat domů, kdy tohle slovo znamenalo naše stěhování do jedné pronajaté místnosti ve velkém bytě známého pana B. Ten nedlouho před tím ovdověl a zůstal v bytě o pěti místnostech jen se svými dvěma dcerami. Oběma nám bylo 201/2 roku.